Slohová práce - Náboženství
Věřím v Boha?
Lidé si vymysleli náboženství proto, že potřebovali nějaký smysl a důvod svého bytí na naší planetě Zemi. Dříve, když průměrný lidský život trval asi třicet let a z toho půlku tvořila válka a druhou různé zákeřné nevyléčitelné nemoci, potřebovali lidé doufat, že za příkoří, která si musí vytrpět na Zemi, budou po skončení jejich pozemského života odškodněni něčím nepředstavitelně krásným – rájem.
V dnešní době lidé náboženství ke svému životu nutně nepotřebují. Mají krásný dům, dostatek jídla a na co si jen vzpomenou. Proto je nezajímá co se s nimi stane dál, protože stačí věřit, že to takhle bude stále a vůbec to neřeší. Přesto jim to nedá, a když prožijí nějaký krásný nezapomenutelný okamžik svého života, chtějí vědět, proč je to tak krásné. Všedními starostmi na to ale zapomenou a začnou se zase více zajímat o věci související s jejich obyčejnými životy.
Moji rodiče náboženství nikdy nevěnovali moc velkou pozornost. Já jsem ale jako malá hodně času trávila se svou babičkou, která je silně věřící a svou víru se snažila přenést na mě, což se jí do jisté míry povedlo. Nebyla jsem sice i přes babiččino přemlouvání u prvního přijímání a do kostela chodím jen jednou ročně na Vánoce, ale jako malá jsem každý večer odříkávala modlitbičku. Nejdříve „Andělíčku, můj strážníčku...“ a poté svoji vlastní, kterou jsem si vymýšlela a obsahovala vždy zrovna to, po čem jsem v té době toužila. Stala se každodenní tradicí, bez které bych neusnula. Teď se již každý večer nemodlím, ale je pravda, že před důležitým životním krokem, nebo když se mi něco nedaří, se modlím a věřte nevěřte – ono mi to pomáhá.
studentka 2Š6