Básnička
Byl to jen sen?
Měsíc dnes v noci plane zvláštním jasem
já vydala se za tajemným hlasem.
Šeptal moje jméno, jak je mohl znát?
Přesto jsem však věděla, že nemusím se bát.
Pak spatřila jsem tu bytost v tmách,
šla jsem k ní jako v snách.
Dvě planoucí oči na mě pohlédly,
až na dno mojí duše nahlédly.
Na krku mě zašimral jeho dech,
stejně jako v mých nejtemnějších snech.
V zápětí to trochu zabolelo
a pevněji sevřel moje tělo.
V jeho náruči jsem se nemohla ani hnout,
když z mých žil do jeho úst tryskal šarlatový proud.
Probudila jsem se ve své posteli, začínal den,
pomyslela jsem si, že byl to zvláštní sen.
Pak jsem přistoupila k zrcadlu, a když do něj jsem nahlédla,
zděsila jsem se toho, co jsme v něm zahlédla.
Dvě bledé ranky na mém krku jasným důkazem jsou,
jeho upíří polibek na rozloučenou…
(publikováno na www.basne.cz od uživatele Satana)